Říjen 2014

PRAMEN ŽEN - inspirující příběh o ženské solidaritě

31. října 2014 v 21:36 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje filmové recenze
Děj filmu nás zavádí do malé vesničky kdesi mezi severní Afrikou a Arabským poloostrovem. Ženy zde chodí pro vodu k prameni, který se nachází vysoko v horách, zatímco muži klábosí a pokuřují vodní dýmky v místní kavárně. Tuto nerovnou tradici hodlá zlomit mladá Lejla, která navrhne ostatním ženám zahájit "stávku v lásce". Film je moderním zpracováním Lysistraty od řeckého dramatika Aristofana.

odkaz na Čsfd zde


více o filmu Pramen žen se dočteš v celém článku pod perexem, děkuju


V kruhu lásky 1 díl. - SHONEN-AI anime povídka

30. října 2014 v 22:45 | http://life2006.blog.cz/ |  Povídky a podobné pokusy
Rozhodla jsem se pokusit napsat anime - otaku povídku s tématem schonen -ai, což je láska mezi dvěmi chlapci, nemusí tam být význam erotiky. Příběh jsem zasadila do anime japonského prostředí, ale moje kresby nejsou manga, i když příběh je takový otaku směska. Doufám, že se vám příběh bude líbit. Kresby jsou digitálně podepsané, tak se nezlobte dalo mi to dost velkou práci udělat.


Děj: Stydlivý 17 letý Kory odjel do Japonska studovat hudební univerzitu, hraje na housle i klavír, skládá hudební balady a zajímá se i o balet a muzikály. Do školy na moderní hudební umění chodí i rockově založený 19 letý Sadam. Je mezi studenty velmi oblíbený. Sadam však není takový za jakýho ho všichni mají a nikdo netuší, že je v nitru velmi citlivý. Kory se do Sadama zahledí, platonicky se do něj zamiluje. Kory je přesvědčený, že jeho náklonost tvrdácký a oblíbený sadam nikdy neopětuje. A nebo je Kory na omylu a vše je jinak. ....


více v celém článku ...

"Mlha života" Karmě neutečeš

29. října 2014 v 21:04 | http://life2006.blog.cz/ |  Téma týdne
Karmě neutečeš, co jsi zasel to také sklidíš. Karmu nevidíš, nedá se totiž vidět, není to věc, není to člověk je to slovo a slovo pravdivé. Název je přesně definovaná jako příčina a následek. Setkat se s tímto slovem můžeme nejvíce setkat v Budhismu a také Hinduismu, Karma nám určuje život budoucí i minulí, - reinkarnace. Atmá - nesmrtelná duše.

Karmu si můžeme vyložit jako následek a příčinu minulého a budoucího života. Zcela lehce vysvětlím, pokavaď máme nějaký problém fobii za minulého života, strach z něčeho, nejsme v lásce stálí, jsme sobecký, nechováme se dobře, padáme stále do špatných vztahů atd, nevyřešili jste si to v době kdy jste žili, dostanete tyto zkoušky, úkoly, povahu stále znova do té doby než pochopíme, odčininíme, odpustíme, uděláme to či ono. To je karma - osud, náplň života. Je možné, že pokavaď jsme se chovali zle, sobecky v minulém životě, neseme si to dál, pokavaď jsme se neponaučili, bohužel si minulé životy nepamatujeme a ani ty budoucí, a proto rány osudu bereme jako nespravedlnost, krutost od Boha a života, chyby často děláme znova.


Je to taková mlha života, je tu aniž bychom se o to přičinili, nebo bysme chtěli, mlha nám je nepříjemná, nevidíme přes ní, bojíme se, víme, že za mlhou vždy něco je, ale v našich životech se často bojíme toho co neznáme, co nevidíme, čemu nemůžeme přijít na kloub. .... Mlha života patří k našemu životu i když na karmu věřit nemusíme, je tu pořád s námi.

Světová válka Z - film který neomrzí

29. října 2014 v 11:58 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje filmové recenze
Po Resident Evilu, Země mrtvých, 28 dní poté a ostatních zombie filmech je tu film, který rozhodně jen tak neomrzí, je to film Světová válka Z, kde hraje skvěle Brad Pitt,film je natočený v roce 2013, takže to je ještě celkem nový film. Film jsem viděla před rokem a čas od času se k němu moc ráda vrátím.


více pod perexem v celém článku, .... děkuju



Metro - Ruský katastrofický film

28. října 2014 v 21:04 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje filmové recenze
Jestli máte strach z metra, podzemí, vody, tmy a vlaků tak po shlédnutí tohoto katastrofického ruského snímku z roku 2013 určitě dlouho nevstoupíte do žádné podzemní dráhy. Film má velmi dobrý rychlý děj, milostnou zápletku, dokonce né jednu.


více v celém článku pod perexem .... děkuju

Když se doma sejde práce.

22. října 2014 v 14:41 | http://life2006.blog.cz/
Ráno jsem pila kafe, jedno, a celý dopoledne, a asi mi tu stojí v tom mém binci doteď. Musela jsem udělat aktualizace na jednom počítači, potom na druhém a na dalším jsem potřebovala nainstalovat programy, prootože jsem schazovala systém a nic tam teď nemám.


Ten prostřední nejmenší to má za sebou už, teď nemyslím, že by umřel, i když chvílema jsem si myslela, že ano. Prostřední je sestry a tak jsem ho rychle odevzdala.

Binec kolem, ale toho si nevšímejte :-) Ty dva jsou mí a třetí notebook, který zůstal ležet na posteli je syna. Hraje tam nějaké hry a kouká na pohádky a podobně.

Můj tématický blog

22. října 2014 v 14:15 | http://life2006.blog.cz/
Ráno jsem vypila kávu a založila už dlouho připravovaný blog. Můj první tématický blog, na téma Dějiny výtvarné kultury a literatury. Na blog se můžete podívat na adrese zde, zatím toho moc nenajdete. Mám z čeho čerpat, jelikož jsem vystudovala soukromou uměleckou školu. Takže vlastně na blog prezentuji svoje zápisky školní i mimo ně. Obrázkové přílohy zatím používám z volně dostupné wikipedie z odkazem na ní. Postupem příspěvků budu skenovat svoje zápisky a fotografie, různých iluminací a obrazových příloh - dle tématu. Doufám, že se vám blog bude také libit a sem tam ho navštívite a dáte nějaký ten komentář.


"Ďábelští lidé s andělskou tváří"

20. října 2014 v 20:25 | http://life2006.blog.cz/ |  Téma týdne
Rozhodla jsem se napsat také článek na téma blogu s názvem Ďábleští lidé s andělskou tváří. Napíšu to jako příběh - jako povídku Otaku.

Evil byl mladý student a chodil na střední školu, právě po létě nastoupil a byl tu nový jako další studenti. Ředitelka a vedení školy jim na začátku školního roku vše vysvětlili jak to tu chodí. Emi krásná spolužačka, 14 letá tmavovlasá hubená holčina v podkolenkách a sukni se na Evila stále dívala. Právě měli matematiku a to Emi vůbec nebavilo, pouze Evila ano a pár jemu podobných. Evil byl taková hodný kluk, vždy se dobře učil a svým rodičům dělal jen radost. Po vyučování ve školní jídelně si Evil v klidu sěděl a pil ovocné mlíko a přitom právě měl otevřenou učebnici. Potichu k němu přišla Emi a ibalsky se usmála, moc se jí líbil. Sedla si na stůl a zasedla mu pomalu sešity. Evil zvednul oči z učebnice matematiky a řekl dost nevrle... "Ty nemáš co na práci ?!" Emi se nenechala odbýt a řekla "ale, ale ty protivo jeden, si pěkně neslušný " odfrkla a sesedla ze stolu, zavřela mu učebnici před nosem, že Evilovi málem spadli brýle. Pomalu odcházela z jídelny. Díval se jak odcházela, až pak vstal ze židle a rozebehl se k ní. "omlouvám se, choval jsem se jak pitomec"

Nakonec Evil se s Emi, která byla vždy tak trochu trhlá zkamarádil. Každý kdo vypadá pěkně a mile, nemusí být hned andělsky milý, a každý kdo je nevrlý a občas ďábelsky zlý nemusí být pořád takový. Lidé se mění podle situací, podle lidí jaké potkají. Dejte šanci lidem, kteří ze začátku se jeví jako čertovská stvoření, určitě nejsou tak zlý jak vypadají. Lidé kolikrát podléhají hodně kráse, koukají na zjev a krásu a čím hezčí a milejší , se jim zdá, tím vzbuzuje důvěru, a přitom ....


Cukrový rauš

20. října 2014 v 13:02 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje myšlenkové pochody
Je to už deset let co nekouřím. Ano, ano opravdu jsem kouřila a né málo, klidně jsem zvládla vykouřit dvě krabičky za den a třetí otevírala večer, tomu už je po deset let konec. Kouřila jsem od devatenácti. Ptáte se jak sem přestala? Já vím, možná mně to neuvěříte, ale já to zadupla, ze dne na den skončila a nikdy a to opravdu NIKDY jsem se k tomu nevrátila. Je to možné? Ano je a já sem tím důkazem a věřím, že nejsem jediná, kdo takhle s kouřením skončil. Já neměla tendenci, třeba skončit tím způsobem, že bych si cigarety snižovala atd. Já šla prostě rovnou na věc. Motivace? Né, prostě jsem to zašlápla a už se k tomu nevrátila. Měla sem nástup zrovna do nemocnice, pamatuju si, že tam venku před budovou bylo moje poslední cigáro smeteno do kaluže.

Vlastně jsem nepomyslela, nad tím, jestli mi ten nikotin a dehet budou chybět, to mně vůbec nenapadlo. Prostě jsem byla přes týden v nemocnici a tam člověk nějak hodně rychle zapoměl. Nebyl čas. Ležela jsem pod kapačkama a na přístrojích. Když sem šla domů ani mě nenapadlo si cigarety zakoupit. Je to hodně zvláštní, ale neměla jsem ani žádný návykový syndrom, nějaký absťák. Já měla vždy velmi silnou vůly, až mně to snad štvalo. Když jsem se zařekla s někým, kdo mě podrazil už nebavit, tak jsem se opravdu už nikdy nebavila a tak to bylo se vším. Jako Tenn jsem procházela hodně těžkým obdobím. Ono taky kdo ne. Hodně jsem na střední škole propadla alkoholu, z nevinných návštěv hospod sem začla na alkoholu být závyslá a pila každý víkend úplně do němoty. Taky jsem s tím skončila prostě tak, že jsem už se nikdy nenapila. Dodnes jsem abstinent a je to už 15 let. Nenapiju se ani na svátky a narozeniny a jiné oslavy. To vím, že bych v tom byla znova. Takže ani tyhle věci nevyhledávám. Jediné co si občas koupím k obědu je ovocné pivo, ale to je taková pivová limonáda. To je jediný alkohol v mém životě, když nebudu počítat pralinky a likérovou špičku.

Od té doby co nekouřím, jsem ale totálně propadla závislosti na sladkém. Sladký to je moje, sušenky, oplatky, čokošky, bonbóny, prostě cokoliv kde je cukr. Bez cukru prostě nevydržím. Jediné co nemám ráda sladké to je kafe a čaj. Do čaje si místo cukru v zimním období dávám med. A do kafe cukr nedávám ze zásady. Kafe má být kafe.

Jedu prostě na sladkým. V obrovském množství. Taky trpím na větší kazivost zubů. Zuby mám sice alabastrově bílé, ale trpím na to, že se mi tvoří častěji zubní kaz. Teď si říkám, jestli nebylo lepší kouřit, to jsem kaz měla v puse jeden, maximálně dva. Od té doby co nekouřím mi pusu vrtali už mnohokrát. Né není to lepší. Jasně, nekouřit je prostě mnohem lepší. Raději ten cukr. Říkám tomu cukrový rauš, bez cukru bych se zbláznila. Víte kde věta cukrový rauš zazněla? V animované pohádce (já miluju animáky, všeho druhu) Za plotem. Řekl to ten mýval Ardžej, když zvířátkům vysvětloval pojem našich poživatin, řekl, cítíš ten cukrový rauš, na tom jsou lidé závyslí, dopují se tím, aby vydrželi ... ano je to tak, bez cukru bych asi pošla. je pravda, že mám taky fyzicky dost náročnou práci a tak tím doplnuji energii, protože energiťák je podle mě sračka (promiňte to slovo) Takže raději si kousnu do čokošky.

Vím jedno k cigaretám, nebo snad alkoholu se nikdy nevrátím.


Nemám se ráda, neumím to.

19. října 2014 v 23:35 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje myšlenkové pochody
Jo je to tak, ani ve svých 35 se nemám ráda a pořád celý život se pokouším, čímkoli mít se ráda. Od jak živa, co chodím po této zemi, mám pocit, že je něco špatně, že já sem špatně, že život je špatně. Jsem a nejsem šťastná, spíš se o to pokouším, být šťastná a mít se ráda. ... Zažila sem opravdu tvrdou šikanu jako opravdu malé dítě a pořád to neodcházelo, když sem šla v noci spát, myšlenky byli chci umřít a nebo rychle vyrůst. Nenáviděla sem v tom v čem žiju a čím sem a jak vypadám. Nic sem o sobě vlastně nevěděla a to je asi to co mi chybí, vědět kdo jsem, co jsem. I když by to vedlo zase ke zklamání. Nikdy sem nebyla sama sebou a utíkala sem do svého vysněného světa, psala jsem povídky už jako malé dítě a zavírala se do svého světa, kam nikdo nesměl.

Dospívání vedlo k sebepoškozování, které opět vedlo zase k bolesti a ke kolotoči výčitek a nenávisti k sobě samé. Už se nepoškozuju, a je tomu už skoro deset let. Je to od té doby co mám dítě, syna. I když mně moje malé osmileté dítě někdy hodně zlobí je to moje zrcadlo a chci, aby on byl štastný, aby měl svoje místo na zemi a byl něčém důležitý, aby se cítil aspoň trochu důležitě a né jako odpad společnosti jak jsem se cítila já.

Stále mám pocit, že jsem na okraji společnosti a že nikam nepatřím. Vím jedno, že sice nemám ráda sebe, ale mám ráda lidi kolem sebe. Moje rodina je moje nevlastní sestra Mary a můj syn, můj pes. To mi stačí.
Potřebuju slyšet, že za něco stojím, že jsem k něčemu dobrá. Mám hrozně malé sebevědomí. Neumím se ani sama pochválit, i když dnes je to už mnohem lepší. Naučila jsem se jisté cviky jak se mít ráda a jak se pochválit. Možná byste tomu nevěřili, ale je to opravdu tak, nejsem v tom sama, kdo se nemá rád a existuje mnoho videí s afirmacemi jak se mít rád. Hlavní je myslet pozitivně a nedělat si ze všeho stres. Je to hodně těžké, ale když se naučíte být trochu flegmatičtější je to o něco lepší.


Hodně o sobě přemýšlím a říkám si na co tu vlastně jsem, potkalo mně tohle a tohle, život ke mě byl opravdu hodně krutý. Čím jsem si všechno zlý zasloužila, čím a proč, diť sem byla malé dítě, tak proč. Proč jsem nežila ve vlastní rodině, která by mě milovala, proč se mně zbavili jak koťat? Nechápu to. Nemá cenu to chápat. Jednou to pochopím. Až příjde čas, ten správný čas pochopím to.

"Jeden den, který bych rád(a) změnil(a)".

19. října 2014 v 22:40 | http://life2006.blog.cz/
Rozhodla jsem se napsat první článek k tématu týdne na svém blogu. Neumím moc psát "asi", ale zaujalo mně to a tak teda rovnou k tématu. Chtěla bych určitě změnit plno věcí kolem sebe a na sobě, ale den, který bych chtěla změnit vlastně nevím. Zajímám se hodně o esoteriku a podobné termíny a říká se, že všechno má svůj smysl a všechno co nás potká a lidi, které máme v životě, v četně situací nám nastavují zrcadlo. Funguje to asi tak, že pokavaď nám bohužel někdo z přátelů, lidí co známe, nebo kolegů v práci ublíží, myšleno i pro dané situace nastaví nám zrcadlo, aby jsme došli poznání a nedělali třeba už další chyby, aby jsme uměli rozlišit věci a uměli správně zareagovat. Není to vůbec snadné. Jak se máte dobře zachovat, když Vám někdo rve srdce za živa (myšleno duševně), jak se máte dobře zachovat, když příjdete neprávem o své zaměstnání? Přeci to nebyla Vaše chyba, abyste takto dopadli.


A dostáváme se k jádru, - "můžete" tech šancí jak se totiž třeba dané situaci vyvarovat nám universum dalo mnoho a nebo už předtím nám nastavilo zrcadlo a my jsme udělali chybu, že jsme to neviděli, nebo spíše nechtěli vidět. Život nám stále klade překážky, ale jsou to oni zrcadla, které nám pomáhají. Když nevidíme a neslyšíme tak "prohrajeme" , nic se nám nestane, všechno vypadá jako velká noční můra a máte pocit, že je konec světa. I já samotná sem cítila děsnou zlobu a nenávist ke všem a všemu a hlavně k životu samotnému. Jenže zlobit se můžete jak chcete, tohle nepomůže. Nezavírejte před problémy oči. Nechte ať se věcí dějí tak jak mají, nevybočujte. Jen nechte si nastavit zrcadlo, mnohokrát a někdy i vícekrát i "vyhrajete". My lidé máme jeden problém, že rádi vidím totiž jen ty špatné věci a na ty dobré hodně rychle zapomínáme. Každá špatná situace je jen zkouška, život nám dává najevo jak se vyvarovat a jak se zachovat.

Pamatujte si jednu věc, že vždy z něčeho špatného, vzejde něco naprosto božského. A tak to opravdu je. Proto bych asi nechtěla změnit žádný den ve svém životě, hodně věcí mi uteklo a bylo mi sebráno, hodně věcí mi bylo naopak dáno. Všechno má svůj smysl.

Dětské lásky ty nikdy neumřou

15. října 2014 v 21:20 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje myšlenkové pochody
Pamatujete si na svou první pusu. Na první polibek, který jste dostali a nebo jste sami dali? Já ano a je to už mnoho, opravdu mnoho let na zpět. Myslím, že první pusa byla ve školce, bylo to s takovým mamlasem a nebyl ani moc hezký. Další pusa následovala v první třídě a pak v 6 a 7 třídě, kdy vznikali takové ty malé a velké lásečky. Na první polibky se asi nikdy nedá zapomenout a já na to i ráda vzpomínám, hlavně na ty ve věku 11 - 13 let. Nepředstavujte si pod tím nic sexistického, prostě člověk začínal randit, chodit ven a zajímal se o druhé pohlaví. Byl rád středem pozornosti a chtěl být milován a někoho milovat. Člověk se hned do školy těšil víc.


Moje první větší láska vznikla v sedmé třídě na základní škole. Chodila sem na základní školu s výběrovými třídy pro výtvarné umění a práci pc. Cítila sem se v sedmé třídě dost osamělá a měla sem pocit, že absolutně všichni jsou lepší než já. Ten pocit mám nějak dodnes.

On byl první kdo se o mně nejak začal zajímat a byla sem pro něj něco víc než nic. Prožila sem celkem pěkné chvilky. těšila jsem se do školy víc a víc. I když to trvalo třeba jen jedno školní pololetí, byla jsem ráda. Všechno to ovšem vyhaslo a odešlo úplně samo. Dneska nám je přes třicet a máme na sebe kontakt pouze přes facebook, dodnes jsem si ale nikdy nenapsali. Není čas.

Ráda si občas, ale vzpomenu.

Contracted - více než zombie film

15. října 2014 v 20:44 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje filmové recenze
Contracted je americký zombie horor z roku 2013. Jestli jste fandou zombí hororů mohl by se Vám líbit snímek Contracted, který není jen tuctovou zombí apokalipsou, honičkou a bitkou lidi vs zombie. Tenhle film má děj a spád. Je to více než jeden z tuctových hororů. Contracted je spíše takové zombie drama, které nám vypraví o jedné mladé holce, která proživá trable se svou matkou a krizi se svou přítelkyní a vše se zhorší, když zajde ke své kamarádce na párty a svojí přítelkyni podvede. ....


Je Vám 20, žijete u své despotické matky, milujete holky a stanete se zombie, no prostě co víc si přát. Skvělý film, kde nechybí krev, napětí, ale i láska a zoufalství.


ostatní naleznete v celém článku pod perexem ( Best fotečky z filmu a jeden pěkný trajlerek k filmu)

Já jsem mimoň nebo-li Nerd

4. října 2014 v 23:06 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje myšlenkové pochody
Když se podíváte na internetovou encyklopedii wikipedia narazíte na pojem slova Nerd.Určitě jste název Nerd už hodněkrát slyšeli a třeba jste nevěděli co to vlastně je, či co to přesně znamená. No a nejlepším na tom všem je, je dozvědět se, že slovo Nerd značí lidé ve vašem okolí třeba vás samotné. Nerd je převzatý výraz z angličtiny a značí lidi, jako jsou knihomolové, Iťáci, atd, prostě lidi, co se zajímají o jednu zálibu a jsou nějak izolovaný od společnosti. Pro mně jako Nerda bych mohla v klidu říct od společnosti blbců, takže jsem ráda, že nezapadám mezi ty ostatní. Jako ukázku tipického filmového Nerda bych mohla poukázat na postavu Neda Golda. Ned Gold je postava z filmu Znova 17, hraje nejlepšího kamaráda Mika O Donnela (Zac Efron), kterýmu je znova 17. Ned je klasickej Nerd, od dětsví až po dospělost, školu nenáviděl, a škola nenáviděla jeho, byl v týmu basketbalu jako podavač míčů, stále v problému. Ve třiceti sbírá stále figurky Pána Prstenů, rád mluví gandalfštinou - termín pro fandy filmu Pán prstenů, oblíká se do hábitů a hraje si s mečema hvězdných válek. V jeho domě je víc hraček jak v soukromé školce. Tak to je tipický Nerd.

A já jsem bohužel taky, mám před třicet, mám ráda Pán prstenů, Harry Pottera, komiksy, animované pohádky, mám ráda různé filmové postavičky, kreslím si komiksy, a s mím synem válčíme různými klacky, mečemi a nosíme doma přilby rytířů. Jestli i vy zapadáte do skupiny nerdů tak jako, tak si s toho vůbec nic nedělejte. Někdo prostě musí být NERD.

Lidé kteří často zapadají do skupiny nazývané Nerd:

- počítačový hackeři, blázni, prostě IT
- lidé milující filmy Anime od serie Pokémonů až po veškeré anime tituly, CostPlayeři anime fandové co si doma šijí anime šaty a jezdí na Anime festivali.
- lidé milující filmy Pán prstenů, Harry Potter, lidé co si objednávají kouzelnou hulku a vyvolávají doma kouzla jako Harry Potter

- lidé milující film Star Wars, meče, boje se světelnýma mečema, masky na obličeji se zvukovými efekty

a mnoho dalších ..... věřím, že se určitě minimálně v jedné skupině najdete také :-)


Každý je lepší než já.

4. října 2014 v 22:26 | http://life2006.blog.cz/ |  Moje myšlenkové pochody
Od mala mám pocit, že všichni na této planetě jsou lepší jak já a lepší ve všem jak já. Od mala mně zžírá závist, né taková opravdová a zlá závist, ale taková vnitřní, taková ta sebelítostivá se závěrem, že jsem nicka. Zažila jsem pouze ústrky a urážky jako dítě a šikanu v tom pravém slova smyslu. Když dnes čtu a dozvídám se, že každý si projde šikanou, menší či větší dobře mi s toho není. A pokavaď zažijete šikanu a kruté ústrky, fizické a hlavně to psychické šikanování od dětsví, nikdy se s tím nesrovnáte. Můžete dělat co chcete a je to pořád ve Vás. Všechno a napořád. Někdy to možná někomu řeknete, třeba když získáte partnera, ale většinou tohle všechno vaše vnitřní trápení často ničí i vztahy v dospělosti. Ničí to váš rodinný vztah s rodiči, lidma kolem vás, partnerský vztah, vztah s dětmi. Jste dospělí a pořád se cítíte být jinde, i když už není nikdo, kdo by vám dnes ubližoval, nejste připraveni být svobodný mezi lidmi, kteří vás mají aspoň trochu rádi. Jste pořád dole svázáni bolestí, zármutkem z krutostí a křivd, které se vám stali. Každý vám bude radit, jak máte jít dál, zapomenout, dostat se přesto, začít znova. Není to tak lehké. Většinou začnete, žijete, ale nejste šťastní, bylo vám vztao něco, co měli ostatní a vám se toho nedostalo, ani z mála ne. Slovo láska nenávidíte, nedokážete přijímat lásku od lidí co vás milují, nejdete to, rezignovali jste, sabotovali jste to. Svým dětem a bližným, těm nejbližším dáváte lásku, aspoň tak jak sami dokážete, ale nepřijímáte. Zvykli jste si, žít bez slov - mít rád a milovat. Chcete to denně slyšet a vaše já, to malé já, co u vás někde je, to slyšet nechce, nechce a stydí se za slova milovat.


Šikana je nejhorší co může být a děje se dnes a denně. Kdybych měla rozum co mám teď vše by bylo jiné, ale když je vám třeba sedm, osm, devět, deset, .... jste malé dítě jak se máte bránit? Mají Vás bránit rodiče, ale co když ani ty, vaše útrapy slyšet nechtěj. Jste v tom sami. Jediné co mně drželo nad vodou, byli myšlenky na smrt. Dnes stále žiju, mám rodinu. Nejsem 100 šťastná, ale pracuji na tom. Díky Bohu