Rozhodla jsem se napsat také článek na téma blogu s názvem Ďábleští lidé s andělskou tváří. Napíšu to jako příběh - jako povídku Otaku.
Evil byl mladý student a chodil na střední školu, právě po létě nastoupil a byl tu nový jako další studenti. Ředitelka a vedení školy jim na začátku školního roku vše vysvětlili jak to tu chodí. Emi krásná spolužačka, 14 letá tmavovlasá hubená holčina v podkolenkách a sukni se na Evila stále dívala. Právě měli matematiku a to Emi vůbec nebavilo, pouze Evila ano a pár jemu podobných. Evil byl taková hodný kluk, vždy se dobře učil a svým rodičům dělal jen radost. Po vyučování ve školní jídelně si Evil v klidu sěděl a pil ovocné mlíko a přitom právě měl otevřenou učebnici. Potichu k němu přišla Emi a ibalsky se usmála, moc se jí líbil. Sedla si na stůl a zasedla mu pomalu sešity. Evil zvednul oči z učebnice matematiky a řekl dost nevrle... "Ty nemáš co na práci ?!" Emi se nenechala odbýt a řekla "ale, ale ty protivo jeden, si pěkně neslušný " odfrkla a sesedla ze stolu, zavřela mu učebnici před nosem, že Evilovi málem spadli brýle. Pomalu odcházela z jídelny. Díval se jak odcházela, až pak vstal ze židle a rozebehl se k ní. "omlouvám se, choval jsem se jak pitomec"
Nakonec Evil se s Emi, která byla vždy tak trochu trhlá zkamarádil. Každý kdo vypadá pěkně a mile, nemusí být hned andělsky milý, a každý kdo je nevrlý a občas ďábelsky zlý nemusí být pořád takový. Lidé se mění podle situací, podle lidí jaké potkají. Dejte šanci lidem, kteří ze začátku se jeví jako čertovská stvoření, určitě nejsou tak zlý jak vypadají. Lidé kolikrát podléhají hodně kráse, koukají na zjev a krásu a čím hezčí a milejší , se jim zdá, tím vzbuzuje důvěru, a přitom ....
























Veľmi pekná myšlineka :)